Vítáme vás na stránkách našeho Lodního deníku.
Tento prostor slouží jako věrný záznamník naší dobrodružné plavby. Den za dnem zde budeme inkoustem zaznamenávat objevené pevniny, vybojované bitvy i každodenní život naší mladé posádky.
Nečekejte žádné přikrášlené zprávy z pevniny. Tohle jsou autentické postřehy zapsané unavenou rukou za svitu svíček, když utichne lodní shon a posádka v klidu spí v podpalubí. Najdete zde úspěchy našich námořníků, momenty odvahy, ale i obyčejné lidské příběhy, které k životu na moři neodmyslitelně patří.
Pohodlně se usaďte a listujte našimi zápisky. Staňte se tiššími společníky na naší cestě.
Plachty jsou napnuté, vítr nám přeje. Sledujte náš kurs.
Zápis ze dne 28. června 2026
Místo zápisu: Neznámé souřadnice kousek od přístavu Portobelo, v zajetí na pirátské lodi
Nechť Bůh ochraňuje naše duše. To, co začalo jako klidný letní den a běžná plavba naší obchodní lodi, se během chvíle proměnilo v nejhorší noční můru. Ještě než jsme stihli pořádně zvednout kotvy a opustit bezpečí přístavu, strhlo se peklo. Byli jsme přepadeni.
Z ničeho nic palubu zaplavili krvežízniví piráti. Neměli jsme šanci. Odvlekli nás z našich vlastních plavidel, která bez milosti zabavili. Skončili jsme jako zajatci na jejich palubě. Celý den panovalo nesnesitelné, spalující vedro. Slunce do nás pržilo bez ustání, a tak nás naši věznitelé – snad aby nás udrželi naživu pro své vlastní záměry – nechali několikrát zchladit v moři. Dostali jsme dokonce i najíst, ale ta sousta nám hrdlem kvůli horku procházela jen stěží.
Následně nás piráti rozdělili do několika menších týmů, samostatných posádek, a donutili nás postavit si provizorní lodě a vztyčit nové vlajky. Všechno to byla ale jen předehra k hrůze, která měla přijít po večeři a dalším rychlém vykoupání.
Když padl soumrak, piráti nás svolali na hlavní palubu. Před našimi zraky přivedli spoutané členy posádky naší obchodní lodi, včetně samotné majitelky. Sledovali jsme kruté vyjednávání. Pirátský kapitán jí nabídl ultimátum: buď se k nim přidá, nebo všichni zemřeme. Aby ukázal, že nežertuje, přešel k činům, ze kterých mi dodnes mrzne krev v žilách.
Dva z našich věrných druhů, dva nevinní členové naší obchodní posádky, byli chladnokrevně popraveni přímo před našima očima. Prvního bezcitně podřízli, druhého bez váhání zastřelili. Ten zvuk výstřelu mi stále zní v uších. Po tomto brutálním divadle nezbyla v nikom z nás žádná naděje. Abychom zachránili holé životy, naše zbídačená posádka se zrůdným pirátům podvolila. Slíbili jsme jim věrnost a službu na jejich lodi.
Já sám jsem jako zázrakem vyvázl živ a se třesoucí se rukou píšu tyto řádky. Stali se z nás piráti proti své vůli. ako zázrakem vyvázl živ a se třesoucí se rukou píšu tyto řádky. Stali se z nás piráti proti své vůli. Tuto noc musíme přečkat na holé palubě pod širým nebem. Netuším, co s námi bude zítra, ale z tohoto místa už není návratu. Moje pero je připraveno zaznamenávat další strasti naší plavby… pod černou vlajkou.
Zápis ze dne 29. června 2026
Místo zápisu: U břehů Barbadosu, na palubě pirátské lodi
První noc pod širým nebem jsme přežili. Ráno přineslo hned na začátku novou povinnost – museli jsme slavnostně vztyčit vlajky na lodích jednotlivých posádek a provést jejich křest. Na vodu tak byla spuštěna plavidla s hrdými i hrozivými jmény: Poseydon, Zrezlá kocábka, Modrá lebka, Smrtící kachnička, Zelená perla a Bílý kraken. Sotva rituál skončil, kapitán zavelel k vyplutí. Cíl cesty byl jasný: ostrov Barbados, kde se má podle legend ukrývat bájný poklad – legendární Zlatá růže.
Plavba na otevřeném moři však pro nás byla hotovým očistcem. Piráti nás nenechali ani na vteřinu vydechnout. Museli jsme dřít do úmoru: drhnout palubu, vylévat těžká vědra vody z potápějícího se podpalubí, přitloukat roztříštěná prkna a v prudkém větru vlastníma rukama uvazovat utrženou plachtu. Nakonec jsme však jako zázrakem dopluli k ostrovu vcelku. Po té strašlivé dřině nám bylo odměnou krátké zchlazení v moři, zasloužený oběd a chvíle odpočinku. Neměli jsme však klid na dlouho.
Odpoledne se nebe náhle zatáhlo a my museli čelit divoké, neúprosné bouři, která lodí smýkala jako s kusem třísky. Když běsnění živlů konečně ustalo, zbyl po něm jen mírný, vytrvalý déšť. Právě v tomto sychravém, ponurém počasí nám kapitán vydal rozkaz, ze kterého nám naskakovala husí kůže – za mírného deště jsme museli vyrazit na břeh a vyplenit domorodou vesnici.
Vtrhli jsme na ostrov a pobrali ze zásob domorodců vše, co se dalo. Mezi jejich věcmi jsme navíc objevili neocenitelný úlovek: útržky staré mapy. Ty nás neomylně dovedly až k jeskyni s pokladem. Všichni jsme napjatě tajili dech, plní očekávání, že konečně spatříme zář Zlaté růže. Místo toho jsme však tvrdě narazili na vlnu obrovského zklamání. Jeskyně byla probraná. Zbytek pokladu sice stál za řeč, ale to, pro co jsme přišli, tam nebylo. Růže chyběla. Sebrali jsme zbylou kořist a se smíšenými pocity se vrátili na loď, kde nás čekala večeře.
Když jsme pak za tmy rozmlouvali na palubě, stalo se něco naprosto nečekaného, co zpočátku vypadalo zcela nenápadně. Ze tmy se vyrojily světlušky. Kroužily kolem nás a zdálo se, jako by nám svým magickým svitem chtěly něco naznačit… jako by nás táhly někam do temnoty. Kapitán byl po zkaženém lupu rozmrzelý, vzteklý a nechtěl o tom ani slyšet, ale nakonec se nám ho podařilo přesvědčit, abychom ta světla následovali.
Světlušky nás dovedly na hrozivé místo. Na zemi tam ležel trosečník – vlastně to, co z něj zbylo. Čas a divočina z něj sedřely veškeré maso, ležely tam jen bílé kosti zahalené v cárech starého oděvu. Ale v jeho sevření… v jeho kostnatých prstech zářila ona! Bájná Zlatá růže. Kapitán v tu vteřinu rázem ožil. S divokým zábleskem v očích jí vytrhl z kostlivcových rukou a bez špetky úcty strhl z krku mrtvého i masivní náhrdelník.
Kapitán má svou růži a jeho nálada je sice o něco lepší, ale moře je nevyzpytatelné. Co nás čeká zítra, ví jen sám ďábel…
Zápis ze dne 30. června 2026
Místo zápisu: Na širém moři, kurs: Kajmanské ostrovy
Naším cílem byl dnes obávaný přístav Tortuga, mezi námořníky známý také jako Koloděje. Kapitán tam měl v plánu prodat včerejší lup a proměnit kořist v hromadu zlaťáků. Místní kupec byl však starý vydřiduch a nabízel nám jen směšné drobné. Vše se změnilo, když jeho chamtivé oči spatřily masivní náhrdelník, který kapitán strhl z krku onoho mrtvého trosečníka. Obchodník rázem otočil a nabídl nám za něj až neuvěřitelně štědrou sumu.
My jsme se však šperku vzdát nechtěli. Než stihl kupec cokoli namítnout, náš kapitán vytáhl těžký korbel, jednou ranou ho omráčil a bez milosti obral o veškerý obnos, který měl u sebe. S plnými kapsami cizího zlata jsme rychle zmizeli v přístavních uličkách.
V přístavu jsme navíc byli svědky něčeho, co hraničilo s černou magií. Jeden z místních starých vlků nám ukázal hotový zázrak – plavidlo bez jediné plachty a bez vesel. Ta loď prapodivně, hrozivě hučela, a přesto se sama obrovskou rychlostí hnala po vodní hladině. Ti nejodvážnější z nás dostali možnost vstoupit na její palubu a nechat se tímto hřmícím démonem povozit.
Abychom spláchli prach a uklidnili pocuchané nervy, zamířili jsme do místní vyhlášené krčmy. Tamní štamgasti nás začali učit drsným hospodským hrám, včetně těžkých soubojů v páce, kde se ukázalo, kdo z nás má v rukou ještě vůbec nějakou sílu. Po vydatném jídle jsme se vydali na cestu zpět k naší lodi.
Cestou u mola nás však zastavil rybář. Jakmile spatřil náhrdelník na kapitánově krku, úplně zbledl. Roztřeseným hlasem nám řekl, že přesně takový šperk nosíval jeho děd, který se před lety vydal na prokletý ostrov, odkud se již nikdy nevrátil. Blábolil cosi o bájném pokladu a Sedmi kapitánech, ale nic víc smysluplného už jsme z té pomatené duše nedostali. Pro nás to však bylo víc než dost. Náš další cíl byl jasný – ostrov, kde skončil rybářův děd. Okamžitě jsme zvedli kotvy a vypluli.
Bohužel, krev a zlato z Tortugy nás pronledovaly. V hospodě se rozkřiklo, že jsme přišli k penězům, a na paty se nám pověsila jiná pirátská loď. Přepadli nás na otevřeném moři. Strhl se divoký a krvavý boj, museli jsme bránit holé životy i naši palubu. S pár šrámy, řeznými ranami a modřinami se nám loď nakonec podařilo zachránit a útočníky zahnat do hlubin. Zbytek noční plavby už byl sice klidný, ale v podpalubí to vře.
Mezi posádkou se začínají šířit nebezpečné šeptandy. Slyším první zmínky o vzpouře a převratu. Kapitánova krutost a šílenství začínají unavovat i ty nejvěrnější…
Zápis ze dne 1. července 2026
Místo zápisu: Zakotveni u Kajmanských ostrovů, v podpalubí
Naše plavba nás zavedla na samotný okraj šílenství a prastarých tajemství. Hned ráno jsme vyrazili hluboko do nitra ostrova, ale cesta byla hotovým očistcem. Museli jsme překonat nebezpečnou stezku plnou smrtících pastí. Kličkovali jsme mezi houpajícími se obřími kyvadly a s hrůzou v očích dávali pozor, abychom se nezamotali do lepkavých pavučin lidožravých pavouků.
Na konci této strastiplné cesty nás čekalo překvapení – narazili jsme na samotného šamana ostrova. Místo abychom našli spojence, strašlivě nám vynadal. Ty vražedné pasti tam nastražil schválně, abychom ho nerušili od partie šachů, nad kterou právě seděl. Tvrdil o sobě, že je šachový grandmistr. Okamžitě jsme vycítili šanci a uzavřeli s ním sázku: pokud ho v šachu porazíme, dovede nás k hrobu prapraděda onoho rybáře z Tortugy.
Celé odpoledne jsme v posádkách tvrdě trénovali a vymýšleli taktiku. Do finální partie proti šamanovi nakonec nastoupil náš nejlepší tým. Byla to neuvěřitelně napínavá a psychicky vyčerpávající bitva, ale dokázali jsme to – šachového mistra jsme porazili! Šaman dodržel slovo a po večeři nás zavedl na starý, zapomenutý hřbitov.
V jednom z otevřených hrobů tam ležela kostra. Kolem krku měla přesně ten samý náhrdelník, jaký nosí náš kapitán. Ten se okamžitě jal zkoumat magickou moc šperků – zkoušel je k sobě různě přikládat, spojovat, ale nic se nestalo. Vztekem bez sebe náhrdelník mrštil po svém prvním důstojníkovi a s kletbami na rtech odešel do své kajuty. V tu chvíli se však stalo něco, co mi navždy utkví v paměti.
Mrtvola v hrobě se s hrozivým chropotem zvedla! Její prázdné oční důlky pátraly po tom, kdo ji probudil ze spánku, až pohledem spočinuly na prvním důstojníkovi. Kostlivec ho oslovil jménem Rudovous a začal se ho vyptávat, kde jsou jejich staří kumpáni, jak vlastně umřel a zda ho pomstil. Pak požádal, aby ho pustil k tomu, komu toto tělo patří. Najednou jako by to byl náš první důstojník, jen zcela zmatený z toho, co se s ním děje. Starý děd se otočil zpět na něj s otázkou, kdo vlastně je, kdo byli jeho předci a kde k přívěšku přišel. Náš první důstojník jen tiše přiznal, že je sirotek a svou rodinu nikdy neznal.
Než magické oživení přestalo působit, měli jsme čas na pár rychlých otázek. Dozvěděli jsme se, že před námi stojí samotný Šedovous, jeden z bájných Sedmi kapitánů! Prozradil nám, že další z nich, obávaný Černovous, se naposledy vydal lovit legendárního Krakena. Kde přesně se ta nestvůra nachází, však starý Šedovous nevěděl, a o ostatních kapitánech už nic víc nepověděl. Stihli jsme se jen v rychlosti zeptat, jak je možné, že s námi vůbec mluví. Jeho odpověď nám vyrazila dech: kdyby náš první důstojník nebyl přímým potomkem kapitána Černovouse, kouzlo by nefungovalo!
Než se Šedovous vrátil do věčného spánku, požádali jsme ho o jeho náhrdelník. Souhlasil. Jakmile jsme mu šperk sňali z krku, kostra okamžitě bezvládně padla zpět do hrobu.
V noci v podpalubí propukla divoká debata. Pravda je venku – náš první důstojník má v žilách krev Sedmi kapitánů! Plány na převrat a zvolení nového kapitána nabraly reálné obrysy. Mezi posádkou však panují obrovské obavy a strach z toho, co by nám náš nynější krutý kapitán udělal, kdyby se o vzpouře dozvěděl. Každopádně máme v rukou další mocné vodítko. Zítra zvedáme kotvy a vyrážíme do nebezpečných vod hledat samotného Krakena…
Zápis ze dne 2. července 2026
Místo zápisu: Na palubě lodi, pod velením nového kapitána
Tyranii je konec. Dnešní den začal hned zrána těžkou zkouškou. Měli jsme v plánu zvednout kotvy a vyplout na širé moře hledat legendárního Krakena a kapitána Černovouse. Jenže starý kapitán nečekaně vylezl ze své kajuty a naše plány tvrdě překazil. Zuřil, že na lodi velí někdo jiný, a rozhodl se nám ukázat, v čí rukou je bič. Celé dopoledne nás nutil k nelidské dřině. Všechny posádky musely společnými silami splnit drakonické tresty: tisíc dřepů, osm set kliků, osm set sedů-lehů a další.
Když jsme s vypětím všech sil úkol splnili, ten šílenec nám chtěl naložit ještě víc. V tu chvíli už to ale nešlo vydržet. Mezi něj a zničenou posádku se hrdinně postavil náš první důstojník. Prohlásil, že takové jednání už dál trpět nebude. Celá posádka jako jeden muž tasila zbraně a postavila se za něj. Starý kapitán, obklíčený a bezmocný, viděl jedinou možnost – útěk. V divokém amoku strhl z krku prvního důstojníka oba magické náhrdelníky, popadl těžký pytel se zlaťáky a skočil přes palubu na břeh. Náš nejlepší muž se okamžitě pustil do jeho pronásledování. Jakmile ho však v lese dohnal, kapitán se s nelidskou silou otočil a jedinou ranou ho srazil k zemi. S nabitou pistolí v ruce pak zmizel v džungli. Nikdo další už se za ním v tu chvíli neodvážil.
Po tomto šokujícím dopoledni a rychlém obědě bylo jasné, že ho musíme vystopovat. Vydali jsme se po jeho stopách a štěstí stálo při nás – pytel se zlaťáky se při útěku roztrhl a zanechával za sebou jasnou stopu zářících mincí. To, co jsme však na konci cesty našli, vypadalo jako scéna z té nejděsivější detektivky.
Kapitána v hustém porostu pravděpodobně napadl obří jedovatý had. Na místě se stopami zápasu o život zbyla jen kapitánova utržená noha, rozpůlené tělo nestvůry, cáry zkrvaveného oděvu a v prachu ležel jeden z ukradených náhrdelníků. S tímto mrazivým nálezem a vědomím, že spravedlnost si tyrana našla sama, jsme se vrátili zpět na loď.
Po vydatné večeři nastal okamžik, na který jsme všichni tak dlouho čekali. Paluba se proměnila v místo bouřlivé, ale svobodné diskuze. Volili jsme nového kapitána. Volba byla jednoznačná – do čela naší lodi byl slavnostně zvolen náš první důstojník, potomek slavného Černovouse. Nad stěžněm byla okamžitě vyvěšena nová vlajka, která teď hrdě vlaje ve větru.
Máme nového vůdce, máme svobodu, ale druhý náhrdelník zůstal ztracen a Kraken stále čeká někde v hlubinách. Zítra začíná nová éra naší plavby!
Zápis ze dne 3. července 2026
Místo zápisu: Na vlnách karibského moře, po vítězné bitvě
Dnešní den se navždy zapíše do dějin mořeplavby zlatým písmem. Dopoledne jsme konečně nabrali kurz do temných vod, abychom našli legendárního Krakena a kapitána Černovouse. Cestu nám však nečekaně skřížila samotná Baba Jaga. Naštěstí nepřišla s hněvem, ale nabídla nám pomoc – prozradila nám recept na mocný lektvar síly. Mělo to však háček; recept byl složitě zašifrovaný. Celé dopoledne nám zabralo luštění tajných run, zběsilé sbírání vzácných ingrediencí a samotná magická příprava. Jak se ale ukázalo, bez lektvaru bychom nepřežili.
Hned po obědě totiž propuklo hotové peklo. Kraken si nás našel sám. Moře kolem lodi začalo vřít a z hlubin se vynořila monstrózní, neúprosná chapadla, která drtila naši loď a stahovala nás pod hladinu. Strhla se velkolepá a krvavá bitva. Statečně jsme bránili palubu, za chodu opravovali praskající stěžně a s řevem vrhali jednu dělovou kouli za druhou přímo do masa té slizké bestie. Nakonec se z pěny vynořila samotná obří hlava Krakena. Společným úsilím a s nadlidskou silou z lektvaru jsme monstrum definitivně skolili a poslali ke dnu.
Tělo sice bezvládně plulo na hladině, ale kapitán Černovous nikde nebyl k nalezení. Nezbylo nám než udělat to nejšílenější – vydat se přímo do útrob mrtvého Krakena. Plazili jsme se jeho slizkými, temnými vnitřnostmi, provázeni strašlivým zápachem, až jsme dorazili do hlubin jeho žaludku. A tam jsme ho našli. Mezi zbytky lodí ležela kostra samotného Černovouse. Na jejím krku zářil magický náhrdelník a v jejím sevření odpočíval jeho osobní lodní deník! Máme další stopu. Staré zápisy mluví o tom, že další z legendárních kapitánů, Hnědovous, se vydal směr nebezpečné Bermudské ostrovy.
Když nastal večer a emoce trochu opadly, čekal nás ten nejdůležitější rituál v našem životě. Starší pirátská posádka se rozhodla, že po tom všem nás konečně pasuje na pravé piráty. Každý z nás musel projít očistným rituálem: prošli jsme se po úzkém prkně, dostali pádlem a byli pokřtěni mořskou vodou. Na závěr přišla ta nejtěžší a nejděsivější zkouška odvahy – museli jsme položit hlavu na katův špalek, kde nám byla do ucha slavnostně nasazena pirátská náušnice.
Od této chvíle už nejsme žádní zajatci ani suchozemské krysy. Teď už jsme všichni praví piráti – tělem, krví i duší! Slibujeme, že toto řemeslo budeme vykonávat jak nejlépe dovedeme, a pod vedením našeho nového kapitána zítra vyrazíme vstříc Bermudám. Nechť se před námi moře třese!
Zápis ze dne 4. července 2026
Místo zápisu: Na palubě lodi, směr Bermudské ostrovy
Po včerejším hrdinském pasování a epické bitvě s Krakenem nám osud dopřál trochu klidnější dopoledne. Každý z nás dostal možnost vyřezat a vyzdobit si svou vlastní truhličku na budoucí poklady. K tomu bylo zapotřebí naplnit měšce, a tak jsme se pustili do práce, abychom si vydělali nějaké ty grošíky. Členové posádky se činili na všech frontách – někteří opravovali potrhané rybářské sítě, jiní lovili z vln čerstvé ryby k obědu, další pomáhali s těžkou dřinou při odtahování a uvazování lodí k molu, a ti největší hazardéři zkoušeli své štěstí v divoké hře v kostky. V podpalubí vládla po dlouhé době tvořivá a uvolněná nálada.
Všechno to ale byl jen klid před bouří. Odpoledne se totiž proměnilo v naprosté šílenství a my se museli prohnat ostrovem tak, že nám plíce nestačily. Dlouhý pobyt na širém moři a vyčerpávající souboj s Krakenem si vybraly krutou daň – naše lodní zásoby se drasticky zúžily. A aby toho nebylo málo, dostali jsme se do situace, kdy nás cosi neúprosného velmi tvrdě a divoce prohnalo.
Byla to hra o vteřiny a holou existenci. Naše životy v tu chvíli doslova visely na tenkých útržcích toaletního papíru. Každý kousek měl cenu zlata a rozhodoval o tom, zda přežijeme, nebo padneme za oběť této nečekané pohromě. Naběhali jsme kilometry a z paluby byl slyšet jen zběsilý dusot nohou. Teprve když tohle strašlivé běsnění konečně na chvíli ustalo a my si trochu vydechli, nasbírali jsme v lesním porostu alespoň trochu sladkých borůvek, abychom zahnali to nejhorší.
Situace začíná být kritická. Zásoby jídla i pitné vody jsou na úplném dně. Kapitán rozhodl, že zítra musíme za každou cenu přerušit plavbu, provést nouzové mezipřistání u nejbližší pevniny a bezpodmínečně dobrat veškeré zásoby jídla a čerstvé vody, jinak naši cestu na Bermudy nedokončíme. Nechť nám vítr zítra přeje, budeme to potřebovat…
Zápis ze dne 5. července 2026
Místo zápisu: V zátoce Moskytů, bezpečně zásobeni
Naše situace s pitnou vodou byla kritická, a tak hned zrána celá posádka vyrazila na pevninu hledat životodárnou tekutinu. Nebyl to však snadný úkol – museli jsme se mít velmi na pozoru a obloukem se vyhnout všem kontaminovaným, zkaženým pramenům, které by pro nás znamenaly jistou smrt. Štěstěna stála při nás. Po několika hodinách těžké práce se nám podařilo nashromáždit dostatečné množství čisté vody pro naši další plavbu.
S plnými sudy jsme zvedli kotvy a zanedlouho dopluli k břehům Jamajky. V tamním přístavu zrovna kotvily španělské galiony, které z Nového světa dovezly vzácný a drahý náklad – kakaové boby. Pirátská krev v nás se nezapřela. Naplánovali jsme bleskovou, tichou akci. Museli jsme se plížit stíny a ty boby Španělům ukrást přímo pod nosem, aniž by kdokoli z nich pojal sebemenší podezření. Pokud by nás odhalili, strhla by se mezinárodní mela. Akce se vydařila dokonale! Španělé doteď netuší, kam jejich drahocenný náklad zmizel.
Za tento husarský kousek jsme si večer na palubě dopřáli nevídaný luxus. Z ukořistěných bobů jsme si připravili tekuté zlato – čokoládovou fontánu, ve které jsme si namáčeli čerstvé tropické ovoce. Byla to slast, o jaké se běžným námořníkům ani nezdá.
Naše lodní spíže však stále zely prázdnotou, a tak sladké oslavy musely jít stranou. Za hluboké tmy jsme zamířili do obávané zátoky Moskytů na noční lov divotvorných fosforeskujících ryb. Všechno to úsilí se vyplatilo. Teď, když píšu tyto řádky, jsou naše zásoby konečně stoprocentně naplněny. Naše těla jsou silná, žaludky plné a žádné mořské nemoci ani kurděje na nás už nemohou. Jsme připraveni na cokoli, co nám Bermudy postaví do cesty!
Zápis ze dne 6. července 2026
Místo zápisu: Na otevřeném moři, po úniku z Bermudského trojúhelníku
Dnešní dopoledne nás uvrhlo do samotného chřtánu neznáma. Naše loď vplula do tak husté, neprostupné a prapodivné mlhy, že jsme neviděli ani na krok. Svět kolem nás jako by se zahalil do podivné, bublinkové textury, skrze kterou bylo téměr nemožné rozeznat směr. Museli jsme se proplétat nebezpečnou dráhou plnou překážek, než nás tento mlžný opar vyplivnul na místě, ze kterého mrzne krev v žilách – v samotném srdci Bermudského trojúhelníku.
Tam jsme narazili na přízračný úkaz. Objevili jsme kapitána Hnědovouse. Pohled na něj byl však zdrcující – byl naprosto pomatený smysly. Místo ostré bambitky v ruce svíral obyčejný banán a pokoušel se hovořit do prapodivného kamenného telefonu. Brzy jsme však pochopili příčinu jeho šílenství. Hnědovous byl skutečně jedním ze slavných Sedmi kapitánů. Kvůli zvráceným fyzikálním zákonům Bermudského trojúhelníku a anomáliím v plynutí času zde byl vězněn celá desetiletí, odsouzen k věčnému životu v samotě, která mu zničila mysl.
Věděl sice, jak se z tohoto prokletého místa dostat, ale v tomto stavu by to sám nikdy nedokázal. Cesta ven z trojúhelníku byla totiž doslova gigantickým, vražedným labyrintem. Společnými silami, s maximálním soustředěním a obrovským štěstím jsme se však tímto bludištěm dokázali vymotat. A co víc, zvládli jsme z té pasti vyvést i zmateného Hnědovouse.
Jakmile jsme však překročili neviditelnou hranici trojúhelníku a ocitli se zpět v normálním světě, čas starého kapitána bleskově dohnal. Za záchranu nám stačil s hlubokým vděkem předat svůj magický náhrdelník, načež mu z tváře zmizela veškerá barva a před našima očima okamžitě vydechl naposledy. Jeho tělo se vteřinou proměnilo v prach věků.
Máme další náhrdelník a unikli jsme jisté smrti nebo nesmrti. Bermudský trojúhelník zůstal za námi, ale cena za tajemství Sedmi kapitánů začíná být vysoká. Kam nás moře zavede zítra?
Zápis ze dne 7. července 2026
Místo zápisu: V bezpečné zátoce, kdesi v lesích blízko pevnosti Elsit
Dnešní dopoledne začalo klidně, věnovali jsme se běžnému úklidu na lodi, když vtom hlídka zpozorovala na hladině bezvládné lidské tělo. Okamžitě jsme ho vylovili z vln. Dotyčná nešťastnice už nežila, ale v jejích šatech jsme objevili tajný dopis. Byla to naléhavá zpráva určená pro nedalekou námořnickou pevnost. Psalo se v ní o doručení dvou vzácných zajatců a stála tam klíčová informace: přesná trasa konvoje hodinu před polednem.
Naše pirátská zvědavost nám nedala spát. Rychle jsme se vylodili a podél plánované trasy konvoje jsme si v hustém porostu narychlo vybudovali maskované pozorovací úkryty. Stihli jsme se schovat za vteřinu dvanáct. Z úkrytů jsme sledovali vojáky a zaslechli jejich rozhovor – zjistili jsme, že pevnost se jmenuje Elsit, že hlavní posily jim dorazí až zítra a co je nejdůležitější: jeden ze spoutaných zajatců měl na krku šperk, který nápadně připomínal naše magické náhrdelníky!
Odpoledne bylo ve znamení tvrdé špionáže. Potřebovali jsme zjistit slabiny pevnosti, ale vojenské hlídky byly všude. Museli jsme si tyto životně důležité informace mezi sebou tajně předávat a pašovat je skrze nepřátelské stráže. Byla to nebezpečná hra na pašeráky, kde každá chyba mohla znamenat odhalení, ale naše chytrost opět zvítězila nad vojenskou disciplínou.
Když padla noc, nastal čas k akci. Pod rouškou tmy jsme se vydali dobýt pevnost Elsit. Úkol zněl jasně: nepozorovaně projít kolem hlídek a najít v hlubokých celách oba zajatce. Jenže plán nevyšel dokonale. Během tvrdého středu v chodbách pevnosti někteří z našich vlastních řad padli do zajetí! Situace byla kritická. Museli jsme bleskově změnit plán a v naprosté tmě vysvobodit nejen oba cizince, ale i naše chycené druhy.
Nakonec se na nás štěstěna usmála. Díky naší odvaze a pirátskému bratrství se akce povedla. Všichni jsme z té kamenné pasti vyvázli živí a zdraví a na palubu jsme úspěšně dopravili i oba zajatce. Zítra zjistíme, kdo jsou a jaké tajemství skrývá další náhrdelník…
Zápis ze dne 8. července 2026
Místo zápisu: V bezpečném úkrytu, s pěti amulety na stole
Dnešní dopoledne nám nepřálo. Nebe se zatáhlo a vytrvalý déšť nás uvěznil v podpalubí. Abychom zahnali dlouhou chvíli a nečinnost, která pirátům nikdy nesvědčí, krátili jsme si čas hraním vnitřních her. Jakmile ale déšť po obědě ustal, nastal čas na vážnější věci – předstoupili před nás oba zajatci, které jsme v noci vysvobodili z pevnosti Elsit. A to, co následovalo, nám vyrazilo dech.
Prvním ze zajatců nebyl nikdo jiný než náš bývalý krutý kapitán! Ten, o kterém jsme si po jeho střetu s obřím hadem v džungli mysleli, že by mohl být mrtvý. Osud ho sice připravil o nohu, ale život z něj nečepoval. Druhý zajatec byl jeho věrný kumpán. Když viděl, že odpor je marný, promluvil a přiznal, že ví, kde je schovaný další šperk. Nedostal to ze sebe ale snadno. Našli jsme jen v kapitánově dřevěné noze složitou indicii – rafinovanou šifru, která odstartovala dlouhou a vyčerpávající honbu za pravdou. Jedna stopa nás vedla k druhé, luštili jsme staré vzkazy a pátrali po celém ostrově. Byla to neskutečně náročná pátračka, která prověřila naši trpělivost i pirátský důvtip.
Nakonec jsme však slavili úspěch. Stopy nás dovedly až k tajnému, skrytému doupěti, v jehož temnotě si tito vyvrženci amulet schovávali. Teď, když píšu tyto řádky, držím v ruce již pátý náhrdelník!
Atmosféra na lodi je napjatá k prasknutí a oči všech pirátů září chamtivostí a očekáváním. Už jen pouhé dva amulety nás dělí od bájného, legendárního pokladu Sedmi kapitánů. Zítra napneme všechny plachty, abychom získali zbytek!
Zápis ze dne 9. července 2026
Místo zápisu: Na břehu Zátoky sirén, u dohasínajícího táborového ohně
Dnešní den byl plný divokých vln a podmanivého zpěvu. Dopoledne jsme začali týmovými štafety. Každý člen posádky musel běžet svůj úsek trasy a splnit přidělený úkol. Všichni nakonec trasu zdárně zdolali.
Tím ale naše dnešní závodění neskončilo. Následoval nelítostný turnaj na kánoích. Každý tým vyslal své tři nejzdatnější kormidelníky, porcelány a veslaře, kteří se utkali ve sprintu na krátkou vzdálenost. Vlny stříkaly vysoko do vzduchu, námořníci rvali pádly o život a došlo dokonce i na několik potopených lodí! Posádky však naštěstí vyvázly bez úhony.
Během toho všeho se na hladině objevilo něco nečekaného – několik plujících lahví a v nich srolované kousky starého pergamenu. Byly to vzkazy od trosečníka, samotného kapitána Blondovouse, jednoho ze Sedmi kapitánů! Psal o svém ztroskotání v Zátoce sirén, o počasí, o svém posledním úlovku a také vzpomínal na svého druha, kapitána Bělovouse. Toho prý viděl naposledy, když se bláznivě vydal hledat legendárního Bludného Holanďana.
Bělovouse jsme prozatím nechali být a zamířili rovnou do blízké Zátoky sirén. Našli jsme tam hrozivý vrak lodi a doufali, že v něm ukrývá šestý amulet. Vrak byl ale v obležení mořských sirén. Tyto bestie nás nechtěly pustit dál, ba naopak se nás snažily svým hlasem očarovat a stáhnout do temných hlubin. Našli jsme však jejich slabinu! Ten z nás, kdo dokázal zazpívat vyšší tón než samotná siréna, ji na moment zapudil a mohl pokračovat v prohledávání vraku.
V samotné lodi náhrdelník nebyl, ale na poslední chvíli se z pěnících vln vynořil samotný mořský panic a na krku se mu blýskalo naše vítězství. Zadarmo nám ho dát nechtěl, a tak před nás postavil těžkou uměleckou výzvu: každá posádka musela na místě složit vlastní pirátskou píseň a před všemi ji zapět. Po tomto velkolepém koncertě byl mořský panic naším uměním tak nadšen a očarován, že nám náhrdelník dobrovolně daroval. Máme šestý amulet!
Večer jsme se sešli u hřejivého táborového ohně a zpívali pirátské chorály. Klidná noc to ale nebyla. Abychom dokázali, že jsme hodni získat poslední náhrdelník a postavit se Bludnému Holanďanovi, musel každý z nás v noci podstoupit temnou stezku odvahy. Sami, jen s vlastním strachem, jsme museli projít temným ostrovem a dokázat, že v našich srdcích netluče bázlivé srdce suchozemských krys. Zkoušku jsme zvládli. Teď ještě získat poslední amulet a najít bájný poklad!
Zápis ze dne 10. července 2026
Místo zápisu: Na palubě lodi, v bezpečné vzdálenosti od neznámého ostrova
Dnešní dopoledne se neslo v duchu her a utužování posádky. Abychom si zkrátili dlouhou chvíli na klidném moři, uspořádali jsme na palubě velký turnaj v přehazované a zahráli si divoké pirátské hry jako hutututu, mravence a monstra. Polední slunce nás pak vyhnalo do vln, a tak jsme si po obědě užili zasloužené odpolední koupání. Pohodu ale bleskově vystřídalo čisté vzrušení – na obzoru se z ničeho nic zjevil záhadný ostrov, který chyběl ve všech námořních mapách. Plni zvědavosti jsme okamžitě spustili čluny a vydali se ho prozkoumat.
Při prohledávání tajuplného vnitrozemí jsme objevili čtyři staré hliněné destičky a masivní kamennou desku, do které tyto destičky perfektně pasovaly. Jenže jedna chyběla. Rozjeli jsme zběsilé pátrání, abychom nakonec zjistili, že ta poslední nám celou dobu ležela přímo na očích! Plni napětí jsme složili všechny díly dohromady a zkoušeli různá pořadí. V momentě, kdy destičky s hlasitým cvaknutím zapadly na své místo, z desky vytryskl hrozivý zelený oblak.
Byl to mrak plný čisté nenávisti a vzteku, který ve vteřině pohltil celou naši posádku. Ostrov na nás uvrhl prastarou kletbu. Najednou jsme pocítili neúprosnou, neústupnou touhu jít si navzájem po krku a bojovat mezi sebou. Každý z nás dostal svou tajnou roli v tomto šílenství. Slepí hněvem jsme se snažili infiltrovat kajuty ostatních posádek a propašovat tam piráta, který by nepřátelskou družinu definitivně zničil.
Tato temná kletba z nás opadala jen velmi pomalu a zvolna. Když ale hněv konečně vyprchal a my opět nabyli jasnou mysl, zjevil se před námi děsivý přízrak – samotný důstojník z Bludného Holanďana! Chladně se nám vysmál do očí a ledovým hlasem prohlásil, že Bludný Holanďan už zná náš směr a jde si pro nás. Když se přízrak rozplynul, vypadl mu z cárů oděvu tajemný pergamen. Text je však napsaný v záhadných šifrách, které dnes nikdo z nás nedokázal rozluštit. Tento těžký úkol nás bude čekat až zítra.
Unavení, ale vděční, že jsme kletbu přežili, jsme se vrátili na naši loď a posilnili se vydatnou večeří. Abychom zahnali strach z Bludného Holanďana, zaplašili špatnou náladu a znovu utužili naši morálku, propukla dnes na palubě velkolepá pirátská diskotéka. Tančíme a zpíváme, ale zítra… zítra se postavíme osudu!
