Přečtěte si průběžné zprávy z našeho dvoutýdenního tábora Tajemný Madagaskar (1. – 15. 7. 2023) a prožijte tak z části letní tábor spolu s dětmi.
víkend 23. – 25. 6.
O víkendu jsme si pěkně mákli a připravili pro vaše děti celý kemp. Vše jsme poklidili, posekali a doladili letošní program. Musíme říct, že se děti mají opravdu na co těšit! My se už hlavně těšíme na ně! Nezapomeňte, už tuto sobotu 1. 7. mezi 10 a 11 hodinou odjíždíme z parkoviště u Sokolovny.
sobota 1.7.
Po rozloučení s rodiči a odletu jsme přistáli na ostrově Madagaskar. Místní dětem ukázali celý ostrov a provedli je zvyky, které tu budou dodržovat. Po špagetovém obědě byl první nástup u ohniště, kde lemuři rozdělili děti do týmů. Odpoledne hráli první společné táborové hry.
neděle 2. 7.
Včera večer jsme měli dost na pilno. Během večerního nástupu jsme zaslechli zesilující se bubny. Pátrali jsme po původu tohoto zvuku a nakonec jsme na to přišli! Vedle ohniště, v hromadě starých věcí na vyhození, nás k sobě lákala stará hra jménem JUMANJI.
Z lesa se znovu začaly ozývat bubny a hra táhla naši vedoucí za jejich zvukem. Na konci cesty lemované loučemi na nás čekalo velké hrací pole s již jednou figurkou postavenou. Jakmile jsme položili nalezenou hru na oltář u hracího pole spustila se hudba a za námi se objevili postavy se zapálenými meči. Hra nám připravila nevídanou ohnivou show. Oko hry rozřadilo děti do nových týmů a zobrazilo nám hádanku na další den:
“Vaší figurce chybí vnitřní zář, pomocí barev pokreslete její tvář. Náhoda je dobrý služebník, ale zlý pán, věříš na ni nebo je tvůj osud už dán?“
Dnes přes den jsme barvili naše figurky je hře a odpoledne jsme si museli každý vysloužit kostku ke hře. Náhoda některé potrápila, ale nakonec je získali všichni. Večer nás hra opět přivolala k sobě. Naše figurky již stály připravené na kraji. Odevzdali jsme své kostky a hra nám za ně dala jednu velkou, pomocí které jsme pak rozeháli JUMANJI. Figurky se začaly samy hýbat, podle hodu jednotlivých týmů a nazávěr nám hra dala indicii na další den:
„Starému králi chybí jeho děti. Kde je hledat, nemá on ponětí. Čeká tě dlouhý hadí den, je to realita, nebo jen sen?“
pondělí 3. 7.
Dnes jsme se vydali hadí stezkou pro vejce hadího krále. Čekaly nás různé nástrahy, kterým jsme se museli vyhnout, ale zvládli jsme to. Každý donesl kousek a v táboře jsme všechny vejce poskládali dohromady. Odpoledne nás čekala další náročná cesta tentokrát za hadím králem. Po cestě jsme na útržku z deníku našli nápovědu:
„Nechoďte dál bez mé rady, král přijímá pouze hady.“
Na základě této rady, jsme ze sebe udělali hady. Všichni jsme se začali plazit ke králi, abychom mu mohli předat vejce. „Děkuji, měli jste štěstí, džunglí se však šíří zvěsti, přežití v džungli nemusí být snadné, ne každý z vás to zvládne,“ poradil nám král a dal nám na oplátku klobouky v barvách našich týmů. V průběhu dne ve volných chvílích jsme rozehráli turnaj v přehazované a začali se učit základy frisbee. Večer nás opět zavolala hra k sobě a pořadí figurek se pěkně promíchalo. Verše na další den zněly:
„Hledej na území další chrámy, počty ostatních nebudou ti známy. Každý souboj otřese tvou víru, dojdi do základny nabrat znovu sílu.“
úterý 4. 7.
Dopoledne nás čekala hra Rozděl a panuj. Jak jsme se dověděli předchozí den, dobývali jsme na určitém území chrámy ostatních týmů. Každý jme měli přidělené body, ale ostatní o nich nevěděli. Mohli jsme bojovat mezi sebou, najít jinou základnu, nebo se věnovat hledání pokladů a tím získávat body pro svůj tým.
Odpoledne jsme strávili učením se dovedností v džungli. Měli jsme několik stanovišť, na kterých jsme se dověděli, jak rozdělat oheň, naučili se různé druhy uzlů, vytvoření pastí na drobnou zvěř, maskování v džungli, orientaci pomocí buzoly a v neposlední řadě pádlování na kánoích po řece v nespoutané džungli světa JUMANJI.
Snad jsme připraveni dostatečně a uvidíme, co nám hra připraví příště…
středa 5. 7.
Včera večer si nás hra zavolala znovu k sobě. Tentokrát nás překvapila. Po zobrazení verše:
„Už se blíží a přichází, špatně schovaného vždy nachází. Měli byste se bát všeho zlého, koho najde, je potrava jeho.“
se z lesa ozval strachbudící řev. Všichni jsme v panice utekli zpět do tábora a schovali se do chatek a okolí tábora. Po chvíli přišli kanibalové a začali bouchat na chatky a špatně schované děti si začali odvádět pryč. Po odchodu kanibalů jsme se vydali unesené najít a osvobodit. Stopování ve tmě nebylo jednoduché, ale podařilo se a všichni jsou v pořádku zase v táboře. Kanibalové se vydali na další lov, budeme si muset dát pozor…
Dnes ráno jsme si připoměli naše získané dovednosti formou her a závodů po týmech. Navíc jsme měli možnost si nově vyzkoušet vrhání nožů na cíl. Odpoledne se chceme vydat do lesa zkusit vystopovat a ulovit nějaké zvíře.
sobota 8. 7.
Poslední dobou toho máme na práci opravdu hodně. Ve středu odpoledne jsme měli drobný výpadek elektřiny, kvůli okolním bouřkám. Vzhledem k tomu, že voda zde je závislá na čerpadle, jsme přišli i o ni. Zásobili jsme se lahvemi s vodou, abychom si mohli večer alespoň vyčistit zuby. Naštěstí během večerního nástupu elektřina zase naskočila a nekonalo se tedy žádné drama :-). Večer nás opět svolaly bubny a hra nám prozradila následující verše:
„Bubny ozývají se lesním světem, vojáci trénují každý svým mečem. Zaberte si svoje území tak, ať už ho nikdo nezmění.“
Ve čtvrtek dopoledne jsme dobývali hrady. Měli jsme na to ovšem omezený čas, ale sami jsme museli odhadnout, kdy se vrátíme. Když jsme už byli všichni zpět, ze zadní chatky vyběhli lemuři. Vkradli se nám do tábora a proházeli nám věci v chatkách. Nakonec jsme poznali, co kde chybí nebo přebývá a správně jsme přiřadili věci a chatky k sobě.
Odpoledne si nás zavolala hra. Něco bylo špatně. bubny sice hrály, ale sekaly se, a nakonec úplně ztichly. Figurky nebyly na svých místech. Kruh uprostřed nesvítil. Pak jsme si všimli… Na oltáři nebyla hra! Někdo nám ji musel vzít! Krátce jsme se poradili. Shodli jsme se, že ji ukradli lemuři. Vyvolali v táboře zmatek a využili situace. Celé odpoledne jsme je chytali, nakonec se nám podařilo pár lemurů chytit. Snažili jsme se je vyslechnout a zjistit, kde je hra. Musíme říct, že takové vyslýchání lemurů není vůbec jednoduchá věc.
Poslali nás za králem Jelimánem na hřiště. Prozradil nám, že hru vzali duchové JUMANJI, kteří nám tímto chtěli připomenout zásady fairplay a potrestat nás za vzájemné obviňování z podvodů. Museli jsme duchy porazit, zjistit a naučit se jejich jména, překonat strážící duchy v jídelně a tím získat hru zpět. Hru jsme úspěšně získali a můžeme pokračovat dál ve hraní.
Pátek už byl o něco klidnější. Dopoledne jsme věnovali učení morseovky a odpoledne jsme po týmech nacvičovali Shakespearovské hry zjednodušené a upravené podle nás. Večer jsme si uspořádali divadelní představení z našich velmi povedených scének :-).
Dnes dopoledne k nám přišel jeden průzkumník džungle. Chtěl nám prodat mapu k pokladu. Sám se bál ho jít získat, tak chtěl alespoň nějaký zisk. Nakonec se nám podařilo vysmlouvat cenu a vyrazili jsme podle mapy. K pokladu jsme se museli plížit, aby nás strážící bytosti nezpozorovali.
PS: Již od středy nám počasí přeje a řeka taktéž. Proud není tak značný jako v předchozích letech, tak se každý den několikrát koupeme a řádíme ve vodě :-D. Ani dnešek tedy nebyl výjimkou.
neděle 9. 7.
Včera odpoledne jsme došli ke zjištění, že získaný poklad je prokletý a naše hra se stala neaktivní. Museli jsme ho odpoledne jít vrátit do vykradené hrobky v Židově strouze. Hra už je zase v pořádku a večer nám prozradila další úkol:
„Krůček po krůčku slož příběh svůj, konec prozradí ti úkol tvůj.“
Ještě před spaním jsme vyluštili světelnou a zvukovou morseovku: „Ranní lov začíná pod dubem zvíš co JUMANJI za lubem.“
Celé dopoledne jsme strávili luštěním. Začali jsme pod dubem a postupovali po dalších indiciích dál. Na konci jsme se dověděli informace k odpolednímu programu. Mezi tím jsme se stihli třikrát vykoupat a vyrazili jsme do lesa. Čekala nás hra Lovecké safari, kde jsme se snažili bojovat proti pytlákům a lovit zvířata dle pravidel. Nyní jsme se vypravili přespat pod širák do lesa. Vypadá to na pěkné a teplé počasí, tak snad se dočkáme rána v nelítostné džungli. Dobrou noc…
pondělí 10. 7.
Dnes jsme utíkali před lovcem, kterého vypustila hra. Šli jsme podle azimutu a získávali souřadnice bodů, pomocí kterých jsme obrázek lovce umístili na mapu. Jeho zaměřovač nám pak ukázal místo, kde lovec přespával. Na místě jsme našli útržky lovcova deníku:
„Březen 1997
Je to rok, co můj syn odjel do Afriky a stále od něj nemám žádné zprávy. Rozhodl jsem se vydat v jeho stopách a zorganizovat expedici k jeho nalezení. Jak ho znám, moc daleko se sám dostat nemohl. Očekávám brzký návrat…“
„…U místních domorodců jsem se dověděl, že se syn zajímal o jistý artefakt. Nevím, co přesně to je. Moc jsem z nich nedostal. Je zjevné, že nemají cizince v lásce. Jediné, co jsem viděl, byla podivná socha… Pravděpodobně prastaré zpodobnění sloního božstva. Místní mají z toho místa respekt, skoro až strach…“
„…Od začátku expedice uplynulo 5 let. Několik členů jsme ztratili. Někteří cestu vzdali a vrátili se domů k rodinám, Já se vrátit nemůžu. Musím pokračovat…“
„…10 let marně hledám svého syna. Prohledal jsem každou píď tohoto zpropadeného a bohem zapomenutého místa. Nikde jsem nenašel ani stopu, ani náznak jeho přítomnosti. Nemůžu polevit…“
„…Přemýšlel jsem, kde bych ještě mohl pátrat. Jediná stopa, kterou jsem měl, byla ten artefakt, který mého syna údajně tak zajímal. I přes varování domorodců jsem se včera pod rouškou tmy na ono místo proplížil se záměrem ho konečně pořádně prozkoumat. Jakmile jsem však přistoupil k té soše slona, všechno se ve mě začalo vzpouzet a vířit. Z celého místa sálalo zlo, nejvíce snad z té ohavné krabice ležící na oltáři. Popadl jsem ji a utekl jsem do bezpečí. Musel jsem se jí zbavit… Zaházel jsem ji spoustou harampádí, co jsem našel kolem. Zapřísáhl jsem se, že k tomu prokletému poli se sloní sochou už nikdy nevkročím…“
„…Dnes je to 20 let, co jsem se vypravil hledat svého syna. 20 let… Za celou dobu jsem nenašel žádná vodítka, žádné stopy, nic kromě toho, co mi ovšem kdysi řekli domorodci. A pak ta zatracená krabice… Od doby, co jsem ji našel, jsem neprožil klidnou noc. Neustále mě pronásleduje… JUMANJI. Myslím, že mé pátrání je den ode dne zbytečnější. Pomateně běhám džunglí s nadějí, že najdu svého syna, který ale může být už dávno mrtvý. nemá to smysl… Měl bych začít přemýšlet nad návratem domů, už jen kvůli docházejícím prostředkům – bez nich bych už ostrov zřejmě neopustil. Ale proč se vůbec vracet? Strávil jsem tu už příliš mnoho času a domov jsem už dávno ztratil.“
„…2023 – 26 let
Dnešek je jiný. Po věčnosti v neměnné džungli cítím změnu větru… Je zpátky. Čeho jsem se obával se stalo. Oni tu pekelnou věc vyhrabali. Doufal jsem, že jsem ten pramen trápení a běsu nadobro zastavil. Nalezení svého syna jsem už dávno vzdal… ale přijmu nové poslání. Tu bednu skryju, dokud nenajdu způsob, jak ji zničit. A ty, kteří si zahrávají se silami, kterým nerozumí, zničím také…“
Při večerním nástupu k nám lovec přišel. Po první panice, útěku a schovávání jsme se s ním dali do řeči. vyptával se nás, co tu děláme. My jsme zase vyzvídali, co on dělá zde. Díky deníku jsme již něco věděli. Ukázali jsme mu rozehranou hru. Už tam není pouze slon, ale i naše figurky. Ptali jsme se ho, proč také nehraje hru. Odpověděl, že oko mu ukázalo to, co našim vedoucím:
„Nejsi hoden JUMANJI, okamžitě otoč se a jdi.“
úterý 11. 7.
„Během zítřka naber svoji sílu, prožij celý den v klidu a míru. Udržuj tábor v čistotě, ať neskončí JUMANJI znovu v temnotě.“
… napsala nám včera hra. Dnes dopoledne jsme tedy poklidili tábor a chatky. Bodování bývá neúprosné a chtěli jsme si vylepšit naše skóre v úklidu. Ještě před obědem jsme se vydali do lesa stavět po týmech mosty přes potok, takové, aby unesly jednoho dospělého člověka. S nimi jsme pokračovali ještě po večeři. Kvůli rekordním vedrům jsme zůstali odpoledne odpočívat v táboře. Několikrát jsme šli do řeky, byli na loďkách, vyřezávali lodičky z kůry, učili se plést náramky z bavlnek, zahráli si deskové hry a vyzkoušeli si práci s 3D pery.
Dnes večer nám lovci ukradli figurky. Museli jsme se pro ně proplížit ve stínech překážek kolem strážců. Všem se podařilo figurky zase získat a odvést zpět ke hře. V oku hry se tentokrát objevilo:
„Přenes, vyměň, pak se vrať, plány, cíle cizích zhať. To, co získáš, to si chraň, budeš temnou džunglí hnán.“
středa 12. 7.
Dopoledne proběhlo společné celotáborové focení. Po něm k nám zavítala vzácná návštěva. Přišli místní domorodci z džungle a žádali nás o pomoc výměnou za nějaké informace o synovi našeho lovce. Radili jsme se celkem dlouho, ale nakonec jsme se rozhodli domorodcům důvěřovat a pomoci. Poděkovali nám a řekli, že dostaneme včas zprávu co a jak.
Odpoledne nám zpráva přišla. Chtěli pomoct s jejich výměnným trhem mezi místními kmeny. Kolonizátoři jim totiž obchody znemožnili. Museli jsme tedy mezi jednotlivými kmeny pomoct s pašováním obchodního materiálu. Na oplátku nám slíbili příchod šamana, který nám řekne co a jak.
Večer nám hra zobrazila:
„Džunglí se rozléhá šílený řev, brzy budete všichni potit krev. Nákaza se šíří opravdu všude, požádejte šamana, než pozdě bude.“
čtvrtek 13. 7.
Dnes jsme získávali od šamana lék na nemoc, kterou na nás JUMANJI uvalilo. Každý tým musel projít u šamana únikovou hrou, aby členové dostali ochranný amulet. Navíc každý tým dostal lahvičku s lékem pro syna, kterého jsme viděli u šamana. Večer jsme se všichni shodli, že ztraceného syna zkusíme vyléčit. Do tábora k nám přišel šaman i se synem lovce a jednohlasně jsme odsouhlasili, že chceme pomoct. Šaman provedl prastarý rituál očisty od nemoci. Zachráněný syn nám prozradil své jméno: ALAN. Najednou se zjevil z lesa lovec. Nevěřil svým očím. Po tolika letech našel svého ztraceného syna…
Z lesa se ozvaly bubny. Šli jsme za jejich zvukem. K hrací ploše, kde nás jako každý den čekala otevřená hra a rozmístěné figurky. Včetně figurky slona, která, jak jsme dnes zjistili, patří Alanovi. Každý tým jako vždy odházel, figurky se posunuli. Tentokrát s námi byl Alan a jeho slon poslední políčko před koncem. Alan hodil kostkou. Slon se posunul kupředu do středu. A všichni sborově jsme vykřikli… JUMANJI! Oko hry zablesklo, spustily se světla a hromobití. Vše zhaslo. Byl klid. Figurky už na poli nestály… Hra byla dohrána. Teď už jen vymyslet, co s ní udělat…
pátek 14. 7.
Poslední den jsme strávili převážně úklidem tábora a balením věcí, abychom už zítra ráno byli připraveni vše naložit a vyjet za vámi do Týna. Ale přeci jen jsme ještě stihli pár důležitých věcí. Rozdali jsme poslední ztráty a nálezy, vyhlásili jsme poslední Co je to?, celotáborové bodování úklidu a v neposlední řadě celotáborovou hru. Samozřejmě jsme nezapomněli ani na hru JUMANJI. Rozhodli jsme se jí zbavit pomocí živlů a poslali jsme jí po řece na voru. Šaman byl ochotný nám pomoci se zapálením hry a přesvědčili jsme se, že opravdu byla zničena a už nikdo v ní nemůže být uvězněn ani ztracen.
Za hrou jsme také vyslali naši flotilu lodiček, kánoí, korábů a parníků, které jsme si sami vyrobili.
Teď už si jen užíváme na závěrečné, dlouho očekávané a legendární diskotéce. Těšíme se na vás zítra u autobusu!
